Již podruhé v historii se v zemích EU a některých přidružených státech konal velký průzkum Evropské agentury pro bezpečnost práce s názvem ESENER II. Do celého šetření bylo zahrnuto téměř 50 000 subjektů různých velikostí, od malých firem až po velké mezinárodní koncerny. Výsledkem celého výzkumu je studie mapující nejčastější pracovní rizika z pohledu zaměstnanců a zaměstnavatelů, která bude doplněna o množství seminářů v jednotlivých členských státech, kde budou prezentovány komplexní výsledky daného regionu. A jak si v šetření ESENER II vedla Česká republika?

Odlišné priority zaměstnanců odráží různorodost trhů práce

Hlavním tématem celého výzkumu byla samozřejmě bezpečnost práce, tentokrát však byl dán důraz na otázku rizik z pohledu zaměstnanců.

V celkových výsledcích se většina dotázaných vyslovila, že za největší problém považuje psychosociální rizika své práce jako je např. práce pod stresem, strach o ztrátu zaměstnání či jednání s náročnými klienty, a to v 58% všech dotázaných osob.

Hned na druhém místě skončila všechna rizika, které vedou k bolestem zad a horních končetin, které uvedlo 52% dotázaných.

U výsledků pro Českou republiku však vidíme několik rozdílů, kdy většina respondentů neuvedla psychosociální rizika jako hlavní problém v rámci bezpečnosti práce, ale přiklonila se ve většině k nebezpečí úrazu při používání dopravních prostředků a to v 61% a dále pak ke zraněním z nesprávného užívání strojů a nástrojů a to celkem z 58%. Z těchto dvou srovnání je stále patrné, že pro český trh práce je stále klíčová kvalifikovaná pracovní síla, a to jak v dopravě, tak i výrobě.

Psychosociální rizika jsou důležitým faktorem v celé EU

Když se podíváme detailněji na výsledky průzkumu ESENER II, konkrétně na přehled jednotlivých psychosociální rizik a jejich umístění v jednotlivých zemích, pak jasně vidíme, že ač v České republice nebyla tato rizika označena jako zásadní, přesto se dílčí faktory do výsledků pro ČR také promítají. Je to zejména vysoký faktor strachu ze ztráty zaměstnání, konkrétně byl tento zmíněn u 29% respondentů, který dominuje v otázkách psychosociálních rizik na trhu práce v ČR. Tato hodnota je vysoko nad průměrem zbytku zemí (cca 16%), a pro srovnání např. se sousedním Rakouskem, kde tento faktor uvedlo pouze 8% dotázaných.

Často je při zvládání psychosociálních rizik využíváno služeb firemních psychologů a vzhledem k vysokému umístění těchto rizik v průzkumech, směřovalo i několik dotazů k otázce využívání firemních psychologů. Vysokých výsledků v tomto dosahují zejména severské země, které využívají služeb firemních psychologů z 60%. Oproti nim je Česká republika spíše na chvostu dotazovaných zemí, kdy je firemní psycholog k dispozici přibližně v 7% případů. Průměr zemí EU přitom činí přibližně 17%.

Česká republika hojně využívá externích dodavatelů služeb BOZP

Jednou z posledních kapitol výzkumu ESENER II byla otázka analýzy a řešení rizik na pracovišti, kterou pravidelně spolu se svými zaměstnanci provádí 76% firem a organizací.

Pozitivní názor na pravidelné hodnocení a eliminaci rizik drtivě převažuje ve všech zemích EU a téměř každý z oslovených podniků ji řadí poměrně vysoko mezi své priority. Rozdíl v jednotlivých zemích ovšem spočívá hlavně v tom, do jaké míry nechávají tyto procesy na svých zaměstnancích, popř. využívají služeb externích specialistů v BOZP. Rekordmanem je v tomto ohledu Dánsko, kdy komplexní problematiku BOZP řeší vlastními silami až 76% firem a organizací, oproti tomu ve Slovinsku jde pouze o segment 7%. V České republice řeší tímto způsobem BOZP ve firmách přibližně 22% firem, což ukazuje, že spousta společností u nás vkládá svou důvěru do rukou odborníků na BOZP.

Tento údaj může souviset i s poslední hodnotou, kterou z výzkumného šetření zdůrazníme, a to je administrativní náročnost legislativy BOZP. Za překážku pro kvalitní a účinné zvládání rizik ji v České republice označila celá třetina dotázaných, tedy nějakých 33%, což je hodnota mírně pod průměrem EU (40%), ve které tuto problematiku zdůrazňuje zejména Itálie, a to v 67% případů. Vzhledem k tomu, že se legislativa BOZP v EU stále více a více přibližuje, je pravděpodobné, že se na rozdílných výsledcích předchozího šetření projevují zejména národní rozdíly v oblasti lokální legislativy, podpůrných zdrojů nebo informačních a motivačních programů jednotlivých zemí.