Někteří jedinci považují bezpečnost a ochranu zdraví při práci za přehnanou nebo dokonce i zbytečnou disciplínu. Trpí tzv. duševní odolností vůči BOZP. Takový způsob myšlení je považován za nebezpečné chování a zároveň přímý zdroj rizik na pracovišti. Nedovolte, aby se něco podobného odehrávalo i u vás ve firmě, protože to může mít velmi vážné dopady na vás i vaše okolí.

Abyste pochopili, jak může nebezpečné chování ovlivňovat bezpečnost práce, musíte nejdříve pochopit, co to vlastně znamená a jaká jsou bezpečnostní rizika v chování a uvažování vašich zaměstnanců.

Jak obvyklé chování zvyšuje rizika

Návyky mohou vytvářet riziko. Je-li pracovník např. zvyklí provádět úkol bez ochranných rukavic, může být jeho přístup k novému vybavení irelevantní a zbytečný. Není to o neposlušnosti, ale o nevědomosti a mylných představách. Takový člověk si hraje s pravidly pravděpodobnosti, stejně jako kdybyste nasedli do auta a nezapnuli si bezpečnostní pás. Pravděpodobnost naznačuje, že se nic nestane, ale přesto určitá část nepřipoutaných zemře.

Obvyklá rizika se zhoršují, když zdraví a bezpečnost naráží na dokončení úkolu. Nové vybavení úkol komplikuje nebo třeba zpomaluje práci. Pak vzniká pokušení postupovat podle starého zvyku a ignorovat ochranné rukavice. Se vznikem tohoto pokušení vzniká i riziko bezpečnostní chyby a pracovního úrazu.

Změna obvyklých vzorců je o změně chování nikoliv k procesu BOZP, ale k samotnému riziku. Je proto důležité zaměstnance motivovat a odměňovat za dodržování předpisů. Pravidla musí být více než jen pravidla. Musí mít hmatatelné výhody, ať už jde o udržení bezpečí ostatních, prevenci zlomeniny nohy atd.

Skutečná rizika si lidé často uvědomí až ve chvíli, kdy jim ukážete jejich reálné dopady – např. fotografie nehod, rozhovory s přeživšími apod. Takové ukázky totiž neříkají jen to, že bezpečnostní pravidla jsou zákonem stanovená, říkají spíš, řiďte se zákonem, protože porušení bolí a může vás stát i život.

Odolnost vůči BOZP a řešení rizik v chování

Lidé jsou geneticky pevně propojeni, aby odolávali změnám. Je to zakořeněno v naší DNA. Usilujeme o zachování současného stavu, a pokud jde o bezpečnost, může to být na úkor našeho zdraví.

Příkladem takového nebezpečí v chování je např. dělat věci starým způsobem. Dříve mohli zaměstnanci chodit po skladišti jak chtěli, ale zavedení nového bezpečnostního značení povoluje už jen jednosměrný provoz. Zaměstnanci odolávají a pohybují se tam, kde by neměli, protože nové nařízení jim neumožňuje chodit stejnou cestou.

To se ale liší od obvyklého chování, protože obvyklé chování říká, že když jsem to udělal už dříve a fungovalo to, udělám to znovu. Odolnost vůči změnám spočívá v tom, že znáte rizika, ale přesto se jim postavíte do cesty kvůli neschopnosti přijmout nový pracovní proces.

V této situaci nebude ukázka skutečných a hmatatelných rizik fungovat. Některým lidem můžete ukázat následky nedodržení bezpečnostních nařízení formou krvavých fotografií, ale přesto nebudou pokyny dodržovat z důvodu averze vůči změně. Stejně jako u obvyklého chování v předešlém odstavci nejde o úmyslnou a přímou neposlušnost, ale o neschopnost přizpůsobit se.

Jak se tedy vyhnout bezpečnostnímu riziku odolnosti vůči BOZP? Odpor vůči změnám pochází z našeho primitivního opičího mozku. Všechno to souvisí s naší kognitivní zaujatostí a naším nevědomým uvažováním. Část lidského mozku, amygdala, která se zabývá strachem a reakcí na hrozbu, je změnami povzbuzována. Vytažením z naší komfortní zóny můžeme zažít skutečně silné negativní emoce. Někteří jedinci mají aktivnější amygdaly než ostatní, což přináší hlubší reakce na změnu. To je jeden z důvodů, proč někteří lidé přijímají nová pravidla BOZP mnohem lépe než ostatní.

Odpovědí na zvládnutí těchto procesů nevědomého chování je zapojení do jiných nevědomých vzorců. Zatímco naše mozky jsou připraveny, aby odolávaly změnám, jsou také připraveny, aby pozitivně reagovaly na sebevědomé lidi, které respektujeme. Už v pravěku byli sebevědomnější lidé ti, kteří věděli, co dělají. Bylo pravděpodobnější, že přežijí. K takovým lidem jsme přirozeně přitahováni. Nasloucháme jim a následujeme je, protože nám dávají jistotu v našich činech, jistotu, že cítíme, že jim můžeme věřit.

Směrnice a postupy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mohou pocházet od neznámých korporací nebo od osoby zodpovědné za BOZP, která se jednou za čas objeví, dá pracovníkům celou řadu pravidel, a zase odejde. Naše primitivní mozky na tento druh interakce nereagují příliš dobře.

Klíčem k vyloučení odolnosti vůči změnám a předcházení rizikům v oblasti bezpečnosti chování je zajistit, aby vzdělávání, výcvik a prosazování pravidel byly řízeny a prováděny osobou, která vzbuzuje důvěru a jistotu. Musí to být vůdce, postava autority a odborník, někdo, kdo dokáže zaujmout, porozumět, a možná nejdůležitější, motivovat. Vedení shora dolů ve všech záležitostech ochrany zdraví a bezpečnosti v organizaci je zásadní, včetně bezpečnosti chování. Stručně řečeno, pečlivě přemýšlejte o tom, kdo poskytuje informace o BOZP a jak jsou prezentovány. Přemýšlejte o tom, proč vaši zaměstnanci mají důvod ignorovat bezpečnost a řídit se chováním, které vede k rizikům.

Uznání rizik nebezpečného chování

Politika BOZP má často nepřekonatelnou hranici. Bod, odkud není návratu. Pokud překročení tohoto limitu znamená, že jediným východiskem je ukončení pracovního poměru, jen zřídka najdete lidi, kteří tento bod překročí. Takže ti, kteří odmítají dodržovat pravidla, mohou jít rovnou jinou cestou.

Pokud se zaměstnanci snaží jakýmkoliv způsobem ohýbat pravidla bezpečnosti práce, budou je s největší pravděpodobností také ignorovat, a to i potenciálně na úkor jejich vlastní bezpečnosti. Příkladem může být, když řidič vysokozdvižného vozíku je zvyklí projíždět uprostřed výrobní haly i přesto, že by měl jet předem určeným bezpečnostním koridorem, protože ví, že nikdo nic neřekne. Takové chování není nic jiného než neposlušnost. Lze to řešit např. přísnými předpisy, které jsou důsledně prosazovány. Pravidla musí být stejná pro všechny, stejně jako důsledky. I drobná porušení bezpečnosti je třeba brát vážně a řešit je. Je třeba se zabývat také nepotismem (obsazování funkcí preferovanými příbuznými) a jinými formami nadržování, kdy vedoucí pracovníci porušují pravidla, protože spoléhají na ochranu svých známých nadřízených.

Pokud není na žádné úrovni přijatelná jakákoliv forma porušování pravidel, je nejen snazší odradit zaměstnance od nebezpečného chování, ale také odstranit z vašeho pracoviště ty, u nichž se zjistí, že porušují zásady BOZP. Taková zpráva se navíc rychle rozšíří, což bude upozornění pro ostatní zaměstnance, ale také zároveň motivace, že zaměstnavateli záleží na bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Na porušení pravidel lze reagovat, pouze pokud je nahlášeno, což znamená, že potřebujete druhý krok vaší strategie, a to je budování pracovní síly ochotné nahlásit opakované porušování BOZP.

Pro prosazování pravidel bezpečnosti práce je nezbytná firemní kultura. Pokud nikoho nezajímá dodržování bezpečnosti práce, ti, jejichž chování vytváří riziko, nebudou nahlášeni a nemusí být nikdy odhaleni. Rozvoj firemní kultury, která samoreguluje rizika chování, je o vnoření pocitu osobní odpovědnosti. Pokud většina vašich zaměstnanců pochopí, že porušení pravidel ohrožuje nejen samotného porušovatele, ale také jejich kolegy, pak pravděpodobně pocítí povinnost a právo zapojit se a nahlásit nedodržování předpisů. Je dobré podporovat dodržování předpisů BOZP tím, že zaměstnancům vysvětlíte, proč je to tak důležité, spíše než jim jen říkat, aby dodržovali předpisy.

Některá rizika v chování nejsou vědomá

Dospělí zapomínají stejně, jako děti. V souvislosti s bezpečností práce můžete třeba zapomenout při odchodu z pracoviště zajistit stroj, nebo použijete nesprávné ochranné rukavice. Zapomnětlivé chování se může zdát obtížnější než to vědomé, které je třeba překonat, protože člověk nemá tušení, že mu hrozí nebezpečí, dokud neudělá chybu. Existují však jednoduché způsoby, jak zabránit tomu, aby toto chování mělo dopad na bezpečnost práce.

Paměť musí být posilována opakováním. Čím vícekrát něco děláme, tím více se to zakoření v našem mozku. Proto je pravidelné školení nejlepším způsobem. Jak se říká, opakování je matka moudrosti. Eliminace rizika zapomnětlivého chování spočívá v přizpůsobení podvědomí tak, aby si vaši zaměstnanci v podstatě automaticky kontrolovali bezpečnost na pracovišti. K tomu můžete dojít nasazením několika technik pro zvyšování paměti.

V testovacím prostředí můžete nechat opakovat nové postupy v oblasti BOZP, abyste si na to zaměstnanec zvyknul. Můžete také použít organizační proces, který usnadní paměti, aby věděla, co má dělat. Například ve scénáři použití nesprávných rukavic pro danou úlohu můžete rukavice umístit na odlišné místo na základě dokončované úlohy, takže místo toho, aby si pracovník musel pamatovat určitý typ rukavic, který má nosit, stačí, aby věděl, kde je najde. Pokud opakovaně chodí na stejné místo (police, pracovní stůl atd.), vytvoří si paměťové cesty, čímž sníží riziko zapomínání.

Špatné manažerské myšlení je bezpečnostní hrozba

Vedení má tendenci vnímat lidskou chybu a chování jako nejčastější příčinu úrazů na pracovišti, ale zapomíná, že velká část nehod je způsobena naopak manažerskou chybou, respektive špatným manažerským přístupem – způsobem myšlení při řízení podniku a bezpečnosti práce. Stručně řečeno, zatímco se vedení zaměřuje na zaměstnance tzv. v přední linii, kteří jsou příčinou incidentů, realita je taková, že právě chování vedení často vytváří ono nebezpečí.

Pokud vedení efektivně nepřevezme kontrolu nad BOZP a neinvestuje náležitou pozornost do zajištění svých zaměstnanců a předcházení rizikům, jejich chování ohrožuje bezpečnost zaměstnanců způsobem, s nímž pracovníci často nemohou nic dělat. Jak tedy vedení zajistí, aby systém bezpečnosti práce fungoval v celém podniku na všech pracovních úrovních? Nejlepším způsobem je si najmou externího specialistu na bezpečnost práce – osobu odborně způsobilou v prevenci rizik (OZO) a pravidelně provádět audit bezpečnosti práce.